O buku

Dokonce i dřeviny, používané na výrobu nábytku, podléhají módním vlnám. Dříve byly v kurzu dřeviny jako borovice, modřín, ořech nebo mahagon. Dnes je dominantní česká klasika - smrk, buk nebo dub.

Buk (Fagus sylvatica)

Buk patří mezi tvrdé dřeviny (690 kg/m3), má příjemnou narůžovělou barvu, která se působením světla mění lehce do zlatova. Je typickou roztroušeně pórovitou dřevinou. Na radiálním řezu bývají viditelné výrazné dřeňové paprsky.

Bukové dřevo se velmi silně sesychá, má velmi malou rozměrovou stálost při změně vlhkosti prostředí. Má sklony se trhat, a proto se musí pomalu a opatrně sušit. Dobře se opracovává, má nevýraznou strukturu letokruhů, a proto působí velmi klidně a decentně.

Díky struktuře vláken se buk používá pro výrobu ohýbaného nábytku. Využití nachází jak v nábytkářství, tak i ve výrobě překližek, parket, hudebních nástrojů, násad nářadí, topůrek, rukojetí a vodících pravítek ke strojům. Buk se používá i na držátka nanuků, protože, pokud ho olízneme, je bez chuti. 

Nevýhodou bukového dřeva je jeho nízká odolnost proti působení povětrnostních vlivů, tím je vyloučeno jeho použití v exteriérech.

Hodí se do moderních interiérů a je vhodný pro klasické i moderní povrchové úpravy. Bukové dřevo nelze kartáčovat, protože má stejnou tvrdost jarního a letního dřeva v letokruzích a nebylo by možné dosáhnout přirozené struktury jako např. u smrku a dubu.